Návod k použití

Nečtu návody. Nebaví mě to. Tím pádem si často naběhnu. Často tápu, objevuju, často si natluču, metoda pokus omyl ne vždy vyjde a ... Čtyři roky tvrdím, že jsem koupila špatnou troubu nebo že mi ji ten mizera řemeslník špatně zapojit. Prostě nepekla dole :-(. Nedávno jsem naprosto náhodně nastavila ovladač na jakýsi symbol a heuréka - koláč byl upečený rychle i zespodu. První reakce - hurá, jsem geniální. Po vychladnutí vlastního sebeobdivu jsem si klepla na čelo. Nejsi ty blbka? Zbytečně jsi plašila, nadávala. A co je nejhorší, že ve slabé chvilce to člověk přizná svým dětem :-). Takže opět uvidím jejich ironický nebo shovívavý pohled.

Čtení návodů neodpovídá mé životní filozofii. Nemám ráda pravidelnost, stereotypy, recepty a výroky "takhle je to správné, protože se to tak dělá". Tak just ne. Miluju změnu, chaos, překvapení, rychlé akce, spontánnost a pestrost. Návod? Proč? Připravila bych se o dobrodružství a radost z vlastního objevování, z vlastní cesty. Vždycky jsem odmítala navigaci do auta. Pff. Mám vlastní orientační smysl, vlastní inteligenci, logiku a vlastní mapu. Kdysi jsme měli pracovní firemní akci skoro na hranicích pod Znojmem. Když jsme se večer bavili o různostech, po mém sdělení, že nemám GPS, následovala otázka, tedy jak jsem se tam dostala. K jejich překvapení jsem se svěřila "za mostem doprava" :-). Takhle sebevědomě jezdím po celé Evropě, kouknu do mapy, do diáře si nakreslím pár vlnitých a překřížených čar týkajících se posledních pár kilometrů před cílem a jedu. Takhle jsem přesně dorazila před školu ve Viareggiu, kde jsem byla na jazykovém kurzu. Noční cesty do Chorvatska s pěti dětmi v autě dopadly vždycky dobře, cíle bylo dosaženo.

Vařit podle receptů? Potlačit vlastní fantazii, chutě? Péct podle receptů? Těžko, když ani nemám váhu. Výsledek je vždycky napínavý.

Na výchovu dětí žádný návod neexistuje. Bylo napsáno mnoho knih. Tady pozor. Některé jsou obsahově velmi nekvalitní, někdy tím, že se nehodí pro výchovu v našich podmínkách, zvyklostech, v našich tradicích, někdy tím, že je to slátanina příjemná pro city čtenářek, ovšem vedoucí na cestu zmaru. V psychologii není nikdy nic černobílé. Knížka nás bohužel často neupozorní, že nabízí jeden úhel pohledu, že se čtené nedá napasovat na každé dítě, na každou rodinu, na každou situaci. Život žijeme podle toho, jakou máme osobnost, životní filozofii, hodnoty, jaké máme blízké lidi či v jakých podmínkách jsme.

Jestli chcete, čtěte. Nenabízím návod k použití. Možná jen úvahy, zkušenosti, osobní i profesní zážitky... Možná se pobavíte, možná se na něčím zamyslíte, možná vás něco klepne do čela a bude to užitečné. Možná vás i něco rozzuří, naštve, vyburcuje k reakci. Pište. Nikdy jsem v životě neměla a nechtěla mít umetenou cestičku, balvan v podobě jiné názoru ráda zdolám nebo přijmu.

Moje přání - užijte si, diskutujte, aplikujte, zavrhujte .... Hlavně ať to není nuda :-)