Já

Moje dcera jednou napsala na svůj blog následující slova /Flowing Space, 2. 7. 2017/

Kdybyste náhodou znali moji maminku, věděli byste, jaký je to živel, dříč a zároveň citlivý a zranitelný člověk. Nedávno mi došlo, že ji posledních několik let vnímám tak, jako že jí je asi tak kolem padesáti. Prostě je tak nějak v půlce. Už nemá děti doma, ale za to má furt dost síly. Po nějakých těch propočtech mi došlo, že jí je 63. Šedesát tři! "To fakt není věk, kdy..." si člověk staví svůj první dům, naplno podniká a učí se italsky a anglicky s touhou cestovat (to vše fakt dělá!). Věřím, že ani ona se na takový věk necítí. Víte, na jaký věk se cítí? Na žádný. Jí je totiž věk dost jedno. A díky tomu si může dělat, co chce. Trávit čas s vnoučaty a užívat si babičkování i plánovat cestování po světě.

Asi si umíte představit, jak mě to překvapilo, jak jsem byla šťastná a pyšná na svou dceru, že o mně něco takového láskyplného napsala. Posléze jsem si uvědomila, že to tak je. Přece přesně tak žiju. Nemyslím na věk, není nic, co by mě zastavilo, když něco chci.

Heslo - protože chci, protože mohu /Lucie Bílá/

Jak to máte vy? Co vaše sny, touhy, cíle? Hledáte cesty nebo výmluvy? Jestli se chce, všechno jde. A jestli nejde, tak se nechce. Trochu trapná hláška. Ono totiž jde o to stát nohama na zemi a toužit po věcech aspoň trochu reálných. Protože chci, protože mohu. Jestliže nemohu, nechci. Ráda bych rozkošnou malou vilu s jednou velkou centrální místností pro celou naši rodinu, abychom se tam vešli, když se sejdeme, a krytý bazén. Nikdy to mít nebudu, neb na to nemám. Chtěla bych zase lyžovat, nejlépe v Alpách, ale moje kila a nepružnost těla mi to nedovolí. Asi nikdy nepůjdu na Lysou se svými dětmi a vnoučaty, neb by to pro mě byl výstup na celý den a možná bych tam vypustila duši. Tak prostě tyhle sny nemám. Máme jen malý domeček a plavat jezdím do Stepu. Do Alp jsem se v zimě podívala, z lehátka jsem sledovala barevné lyžaře a dobře si pokecala s Čechy v místní hospodě. A pod Lysou čekám na děti, abych je dovezla z místa sestupu domů.

Zkuste se nad tím zamyslet. Jste spokojeni, jak žijete, jste spokojeni s tím, co chcete a co máte? Možná, že příští blog bude o sebepoznání. To vám je velká pohoda, když se znáte :)